VÝPISKY Z KNIH O PILSEN

Pavel Albieri vydal román Nevěsta za padesát dolarů!: českoamerický obrázek z Chciaga, který vyšel v Praze roku 1897, v němž líčí dobrodružství české venkovské dívky, která se přijela vdát do chicagské Pilsen. Kniha se stala záminkou pro podrobné popisy plzeňských ulic. Máry Hořejšová nakonec po dobrodružných peripetiích skončí s daleko lepší partií než byl její původní ženich, řezník František Vávrovský, a provdá se za redaktorského pomocníka Karla Šrámka. V knize vystupuje historická postava, redaktor Svornosti František Boleslav Zdrůbek, a je také zajímavé, že manželka českého starosty Chicaga Antona Čermáka (s níž se oženil roku 1894) se stejně jako naše hrdinka jmenovala Marie Hořejšová.

„Eighteenth (ejtýnth) Place“ běží tedy po několik „blocků“, od ulice Johnsonovy až k Mayově mezi Osmnáctou a Devatenáctou ulicí, a jest snad výhradně jen Čechy obydlena. Obchodů tam skoro žádných není, než jen asi dva, tři „gróseráci“ a pak „saloony“, hospůdky. Ostatně jsou zde jenom malé, více méně odřené domky, skoro vesměs dřevěné, plné lidí, zvláště dětí, válejících se ve zlaté americké svobodě košilaté po dřevěných chodníkách s četnými psy, a výzdobu doplňují různobarvé hadry, představující prádlo, vyvěšené na plotech z oken.“

„Zde mnohý člověk angličtinu docela nepotřebuje a snad po celý rok neslyší. Koupí si všecko po česku a pracuje opět jen pro Čechy. Matky naučí se trochu angličtiny obyčejně teprve od dětí, když tyto počnou choditi do anglické školy.“

„Mezi národy, kteří „uctívají“ památku zesnulých tancem na jich hrobech, patří Indiáni a – američtí Čechové!“ stálo kdysi v dávno již zašlé schuylerské „Nové Době“, a málo kdy napsal redaktor její Ringomuth ostřejší a pravdivější šleh „vlastenecký“. V pravdě však dlužno jej trochu poopraviti v tom směru, že to „uctívání“ je ovšem velmi problematickým, a pak že „zvyk“ ten pěstují hlavně Čechové jen chicagští. (…) ….ale patent pro pořádání každoročních piknyků na hřbitov, spojených s hlučným veselím a obyčejně i nevázaností, má výhradně české Chicago. Netančí se ovšem doslovně na hrobech, ba ani na hřbitově, ale v nejbližším jeho sousedství, však programy zvou přímo na hřbitov.“

„Kdo mají ploché střechy na domcích, jak je v Chicagu velmi zhusta, tráví letní noci obyčejně tam, ležíce jen na slamníkách a probouzejíce se ráno černí jako mouřeníni od sazí, jichž je zde všude a povždy dost.“

„Na rohu Centra-Avenue ukázal jí ve velkém červeném domě „národní síň“, tj. místnost, v níž hlavně katolické spolky odbýjaí své zábavy taneční a divadla. Hned vedle ní, dále na Osmnácté ulici, na rohu Alport-Streetu, stavěli tehdáž nové velké české divadlo „Thalia“ z kamene pěkně provedené a na druhém rohu, přes ulici, stojí prostorný chrám svatého Prokopa, stavěný ze šedivých cihel. Vedle něho je původní dřevěný chrámek, první český v Plzni, a za ním velká budova, rovněž šedivá, fara a škola i kolej českých Benediktýnů při témže chrámu.“

„Došli na Blue Island Avenue, širokou třídu, v této části zvláště výstavnou, že činí dojem i evropské velkoměstské obchodní ulice. Domy vesměs zděné nebo kamenné, skoro všude dvou- i třípatrové, kamenné široké chodníky, žádné uličky mezi jednotlivými, jak tomu je mezi baráčky v menších ulicích, nýbrž dům na domě a krám na krámě, některé i velmi skvělé, skoro jako „dole ve městě“. To ovšem platí jen o nedlouhém kusu oné třídy kolem Osmnácté až ku Devatenácté ulici, a pár kroků odtud je to opět již ona nesmírná spousta malých, většinou dřevěných a více méně nevzhledných domků, stojících v rozhárané řadě podél přímočárných, zdánlivě nekonečných a zaprášených, špatně dlážděných ulic západní strany Chicaga.“

V knize Chicago Confidental (Jack Lait a Lee Mortimer, 1950) je kapitola věnovaná Čechům nazvaná Pilsner und Pretzels. Mimo jiné se v ní píše, že Češi jsou „vážní, neteční lidé“ a že se díky svému velkém počtu stali brzy mocnými v politice stejně jako v podsvětí. České čtvrti byly prý vyhlášené pro své restaurace, „které se specializují na kyselé zelí a knedlíky a vybrané točené pivo“. Přehled českých vlastností je obzvláště bizarní: „Zpravidla jsou Češi, či „Bohunks“, jak byli kdysi nazýváni, lidé poslušní zákonů, ačkoliv se doporučuje nezaplétat se s Čechem, který příliš popíjel. (…) Češi milují pití a tanec a milování. České dívky jsou hezké, dobře stavěné a říká se, že nikoliv puritánské. Tito lidé inklinují k atletice, chodí na kolektivní výcvik a cvičení do svých četných sokolských síní.“

Eugene McCarthy píše ve své disertaci, že méně záviděníhodnými vlastnostmi Čechů byly hádavost, častá podezřívavost, příchylnost ke klanu, tedy vlastnosti běžné pro mnoho nově příchozích do této země. V porovnání s dalšími emigranty, a zvláště dalšími Slovany, byli prý Češi velice pyšní na svou kulturu. Češi se prý také po životě v této zemi stávají materialistickými. /The Bohemians in Chicago and Their Benevolent Societies: 1875-1946. Eugene Mc Carthy, 1950. Disertace na University of Chicago./